Jdi na obsah Jdi na menu
 


Frerard - spousta úmrtí

8. 7. 2009

Moje jméno je Gerard a je mi 18. Před pár dny mi umřeli rodiče a já se z toho pořád zotavuju. Máma už dávno žila s mým nevlastním otcem, ale táta s matkou jeli na pohřeb mé jediné babičky. Fotr zůstal doma a já jsem šel ven s mým tehdejším kámošem Frankem. Když mi to, že jsou mrtví fotr zavolal, totálně jsem se zhroutil. Řekl jsem to Frankovi a on mě objal. Bylo to tak…..tak nepopsatelné. To objetí ve mně něco probudilo. Fotr do mě pořád hustil různé drogy a chlast. Když umřela mamka tak se to zhoršilo. Za to já a Frank jsme se stále sbližovali. Den po našem objetí jsem se probudil a přečetl si sms od Franka, že se musíme sejít u staré břízy v lese. Něco se změnilo a oba jsme to cítili. Přišel jsem a Frank už tam stál. Bezmyšlenkovitě jsme si padli kolem krku a ani jsme netušili co to děláme. Věděl jsem že má Frank přítelkyni…už 4 roky byli spolu a šťastní. Ale čekalo mě velké překvapení. Najednou mi Frank sdělil, že se včera s jeho přítelkyní rozešli. Já řekl jen že mě to mrzí, ale najednou mi Frank položil ukazováček na rty a něžně mě políbil. Já mu jeho polibek opětoval. Z počátku byl trochu vyděšený, ale pak se odhodlal znovu. Musí se mu žít skvěle. Má perfektní rodinu. Matku, otce, sestru a veliký rodinný dům. Na rozdíl ode mě. Já mám doma tak maximálně teror a stále zfetovaného a uchlastaného fotra, který mě jen využívá jako nějakého pokusného králíka. S Frankiem jsme si sedli na kládu a chytli se za ruce. Zase jsme se začali objímat. Už nebyl tak odtažitý, ale vypadalo to, jako kdyby mě teď chtěl ještě víc. Po několika minutách mu zavolala matka, že už mají doma večeři. Frankie se zeptal jestli může pozvat i kamaráda Gee. Matka mu to dovolila. Dokonce mu řekla ať u nich přespím, protože se za mě Frankie přimluvil, že mám strach jít domů za fotrem. Já jsem tedy souhlasil a šli jsme na jídlo. Spolu s Frankiem jsme šli ještě k nám domů. Potřeboval jsem napsat fotrovi vzkaz, že budu spát u Frankieho. Otec je autobusák a měl dnes noční. Jeli jsme a už jsme byli u nás doma. Já si sebou vzal věci do školy – ještě že už končí škola, pyžamo a napsal mu vzkaz. Ale najednou se rozsvítily světla a zaštěrchaly klíče. Rychle jsem se podepsal a jen tak tak jsem stihl vyskočit oknem na terasu. Frankie už na mě křičel, že je fotr doma tak ať už utíkám. Dojeli jsme domů a najedli jsme se. Frankie byl pořád trochu vyklepaný, ale já jsem ho objal a utěšoval ho dobrých 5 minut. Jeho mamka už zavelela že je čas jít spát. Jeho ségra už chrápala dávno a jeho rodiče už usnuli taky. Já s Frankiem jsem byl vzhůru. Mazlili jsme se, ale na nějaké větší sbližování bylo ještě moc brzo. Tolik jsme se neznali. Chci říct, že jsme nebyli připravení a nechtěli jsme nic uspěchat. Probudil jsem se a Frankie mě hladil po zádech. Sbalili jsme se a šli do školy. Zastavil mě jeden autobusák a odtáhl mě pryč. Frankie za mnou hned běžel ať mě pustí, ale on řekl, že je to věc o mém fotrovi. Já ale řekl že to Frankie může slyšet a tak nám ten autobusák řekl, že se otec předávkoval a v domě ho našli mrtvého. Začali jsme skákat s Frankiem radostí a začali jsme se velmi horlivě líbat. Autobusák se na nás díval jak na debily, ale my jsme na to nehleděli. Byli jsme šťastní a zase jsme se začali objímat a hladit. Ve škole neměl nikdo páru o tom jak je to se mnou a Frankiem. Holky nás dva pořád sledovaly a bylo jim trochu divný, že jsme pořád spolu. Já i Frankie jsme ve třídě poměrně oblíbení a spoustě holek se líbíme. Mluvím z toho, že nás pořád nějaký pronásledujou, chichtají se když řekneme nějakou blbost anebo je přistihneme jak se na nás zamilovaně dívají. My jim ty pohledy neopětujeme…maximálně se na ně usmějeme a ony jsou z toho totálně odepsaný. Po škole jsme šli spolu k nám domů. Začali jsme se mazlit jako včera. Mazlili jsme se, líbali jsme se,...... Bez mého fotra to bylo jiné. Před pár dny, když ještě žil nás spolu nachytal jak spolu ležíme u nás na posteli a hladíme se. Pomalu se k nám začal přibližovat. Frankie se třásl. Já byl na tyhle skraty zvyklej, ale Frankie to nikdy nezažil. Když po nás chtěl hodit poloprázdnou flašku vodky, ucítil jsem jak mi Frankie křečovitě zmáčkl ruku. Bál se. A měl čeho. Naštěstí byl fotr zrovna tak opilej, že sebou jen praštil a usnul. Po našem válení se na posteli u nás doma musel jít Frankie domů. On vlastně nemusel, jen si tam chtěl hodit věci. Doprovodil jsem ho a on si odložil ty věci. Nabídl jsem mu, že u nás teď může spát. Jeho rodiče i se sestrou jsou v Chorvatsku a Frankie se vymluvil na to, že si potřebuje vydělat nějaké ty peníze a tak celé prázdniny bude na brigádě. Brigáda samozřejmě byla jenom výmluva abychom byli spolu. Spolu s Frankiem jsme šli po naší ulici, ale Frankieho bývalá nás spolu viděla jak si vyměňujeme pár něžných polibků a držíme se za ruce. I ona už si našla náhradu za Franka. Frankie z toho byl zdrcenej. Jeho bývalá si z něj začala utahovat a já jí celkem slušně řekl aby si hleděla své orientace a přestala s tím. Ale do toho se vložil ten její boreček a jednu mi vrazil. Já mu tu ránu opětoval, ale pěstí. To ho tak rozzuřilo že mi ještě párkrát vrazil a když už jsem nemohl tak si začal s Frankiem. Frankie nikdy nezažil násilí a tak z toho byl vyděšený. Já se nemohl hnout, protože mě pořádně zkopal. Musel jsem mu pomoct…cítil jsem vůči němu odpovědnost. Bylo mi ho líto. Viděl jsem ho jak padá k zemi a to mě tak mrzelo. Obzvlášť to, že Frankie začal krvácet mě rozbrečelo. Sebral jsem všechno co mi zbylo a dobelhal jsem k Frankiemu. Bylo mi ho tak moc líto…obejmul jsem ho. Frankie byl při vědomí, ale radši jsem zavolal sanitku. Vypadali jsme tak zranitelně. Leželi jsme vedle sebe a tulili jsme se. Doktor usoudil, že si nás v nemocnici chvíli nechá na pozorování. Oba jsme měli otřes mozku. Naštěstí jsme spolu byli na pokoji. Byl tam s námi jeden starý potetovaný dědek a byl proti nám dost vysazený. Vstal jsem abych políbil Frankieho. Frankie byl dost v šoku a byl vylekaný. Pořád se klepal a tak jsem ho obejmul. Ale Frankie to objetí vůbec neopětoval…připadalo mi jako by se spíš víc odtáhl. „Neboj Frankie“ řekl jsem, „nic ti neudělám…moc tě miluju a neboj se budu tu vždy pro tebe“ a ještě jednou jsem ho obejmul. To už se ke mně přitulil a začal tiše plakat. Oba jsme se rozbrečeli. Za jiných okolností by to bylo tak dojemně smutné, ale ten dědek to celý zkazil tím, že na nás začal pokřikovat sprosté nadávky a něco na nás řval ať si jdeme radši lehnout, že to tu s námi nevydrží. V noci mě Frankie vzbudil. Odtáhl mě na záchody a přitulil se ke mně. Sedli jsme si na zem a tulili se k sobě. Svěřil se mi, že je pro něj hrozně těžké být na kluky. Já mu řekl, že tuším jak se cítí a přitulil sem se k němu blíž. Frankie se na mě vrhl a líbal mě. Něžně jsem ho hladil a také jsem ho líbal. Cítili jsme oba, že jsme pro sebe jako stvoření. Vrátili jsme se na pokoj a já ho políbil. Frankie mě ještě obejmul a šli jsme spát. Ráno jsme byli potěšeni, protože ten „příjemný“ dědek už byl propuštěn pryč. Když Frankieho odvezli na rentgen, cítil jsem se tak osamělý. Věděl jsem, že je jen pár metrů od mě, ale stejně mě to mrzelo. Zpytoval jsem svědomí. Když přijel Frankie tak jsem si všiml, že mu tečou slzy a brečí. Rychle jsem k němu doběhl a začal ho utěšovat a ptát se ho co se mu stalo. „Když jsem byl v tom tunelu, tak se mi ta naše bitka zase vybavila před očima a ty víš jak nemám rád násilí“ řekl mi Frankie. „Ne, to já za to můžu Frankie, kdybych mu tu ránu neopětoval tak jsme spolu mohli teď ležet u mě doma v posteli a mazlit se.“ Obejmuli jsme se. Celý den jsme prošvihli tím, že jsme se tulili a líbali. V noci jsme už na žádné záchody nemuseli a tak jsme si lehli ke mně do postele a hladili se. I ráno jsme se probudili vedle sebe. Frankie ještě spal, ale na mobilu mi zářila připomínka: Frankie – narozky 18. „A sakra“ řekl jsem. Nic pro něj nemám. Rychle jsem poprosil jednoho chlapa co čekal v čekárně aby mi šel nějakou věc koupit, že má přítel narozky. Koupil bonboniéru a pak kytku. Myslím, že slyšel že mám přítelkyni a ne přítele. Peníze jsem mu dal a šel jsem do pokoje. Frankie už byl vzhůru, ale pořád byl zakrytej peřinou. Dal jsem mu kytku (a trochu se divil, ale začal se smát a já taky), pak tu bonboniéru a přeci jenom jsem mu dal malý budík který měl na pozadí naši fotku. „To máš abysme nezaspali“ řekl jsem. Spolu s Frankiem chodíme na stejné gymnázium. Frankie vytáhl ze šuplíku nějakou malou krabičku. Byla to malá krabička se dvěma prsteny. Byly nádherné. „Vezmi si jeden“ řekl Frankie. „Budeme je nosit na důkaz toho, že jsme zadaní, ať po nás ty holky ze školy pořád neletí“. Byl jsem z jeho nápadu nadšený. Když jsem nic neslavil tak pro mě měl Frankie taky dárek. Vzal jsem si teda jeden a Frankie si vzal ten druhý. Byli jsme šťastní. Políbil jsem ho na krk a mazlili jsme se. Dnes nás měli pustit domů, ale i kdybysme byli tady tak nám to vyhovovalo. Jeden máme druhého a jsme spolu na pokoji. Co víc si můžeme přát. Až večer nás pustili domů a šli jsme k Frankovi. Prázdniny skončily a Frankieho rodina se vrátila domů. Na to jsme tak trochu pozapomněli. S Frankiem jsme byli u nich doma a spali jsme. Frankieho sestra Margarett vyběhla k Frankiemu do pokoje a začala ječet. Probudili jsme se a zjistili, že jsou Frankieho rodiče doma. Matka s otcem nebyli tak pomalí a rychle vyběhli nahoru za Margarett. Nemělo cenu se někam schovávat. Frankovi rodiče z toho málem měli mrtvici když se dozvěděli, že změnil orientaci. Ale co mohli dělat. Byl to jeho život. Jeho máma se z toho těžce dostávala, ale táta už si nějak zvykle, že každej den chodíme k nim. Přemýšleli jsem o tom že bych prodal náš baráček ve kterém jsem žil s fotrem a nastěhoval se k Frankiemu. Mluvili jsme o tom s jeho rodiči. Táta byl celkem v poho a matka nic nenamítala i když jsem viděl, že měla pusu plnou všelijakých nadávek. Frankiemu je 18 a tak už je právně dospělej. Prakticky bychom mohli bydlet u mě, ale já chtěl abychom měli nějaký větší luxus než jen nějakou malou chaloupku u lesa. Byl večer a všichni už spali. Spolu s Frankiem jsme se vydali k nám domů. Po cestě jsme potkali pár opilců, ale ti nám nic neudělali. Potkali jsme i ty holky co nás pořád pronásledujou a záměrně jsme se před nima začali líbat. Celkem se jim zhnusil ten pohled na nás a všecko bylo OK. Když jsme došli domů tak jsme usnuli. Měli jsme v plánu ráno stěhovat nábytek. Tu naši chaloupku nechceme prodávat, ale jen si ji trochu zútulnit. Proto chceme přesunout nábytek a vyměnit podlahy, tapetovat… Po smrti matky, otce a fotra jsem toho zdědil hodně. Spolu s Frankieho úspory to dělá něco kolem půl milionu. Tohle všechno chceme vrazit do stěhování. I Frankie říká že jsem blázen, ale smějeme se tomu. Chceme aby se nám žilo co nejlíp až se Frankie nastěhuje k nám domů. Ráno jsem se probudil. Neprobudil jsem se sám od sebe, ale probudil mě hlas naštvaného Franka. Dobelhal jsem zamotaný v peřině k Frankiemu a dal mu pusu na tvář. Frankie se nejdříve lekl, ale pak mi pusu opětoval a znovu se začal vytáčet nad tím, že nám nechtěli prodat skříň. Frankie už se potom sklidnil a tak jsme se nasnídali. Udělal jsem nám palačinky. Ty má Frankie nejradši. Spolu jsme se vydali do města. Měli jsme tam na letišti vyzvednout Frankieho rodinu. Zase někam letěli. Čekali jsme a čekali a pořád nikde nikdo. Najednou přiběhla malá Margarett s policistou...celá uplakaná jen s malou taškou. Já a Frankie jsme se rozběhli ji obejmout. Policista nám řekl, že letadlo mělo menší havárii a že přežilo jen 7 lidí včetně malé Margarett, ale matka ani otec už to nepřežili. Frankiemu vyhrkly slzy do obličeje. Obejmul malou Margarett a já jsem se k němu přitulil z druhé strany. Cítil jsem jak mi kapky slz dopadávají na rameno. Pokusil jsem se Frankieho utěšit, ale bylo to marné. Frankie a Margarett stále srdceryvně brečeli. Bylo mi jich tak líto ale nevěděl jsem čím bych jim pomohl. Přijeli jsme k nám domů, do naší chaloupky. Margarett šla do školy (a za to jsme ji oba obdivovali, že byla schopná i po takové zkušenosti hned ten den jít). My s Frankiem jsme se pokusili přestavět pokoj mého fotra tak, aby v něm mohla spát Margarett. Koupili jsme jí spoustu věcí - něco kreativního aby se u nás doma líp cítila, ale jak jsme později zjistili tak měla ve svém pokoji na Višňové ulici 17 (tam bydlela Frankieho rodina) mnohem víc věcí: např. kytaru, bicí, mikrofon...Frankie chtěl aby se stala členkou nějaké skupiny(o tom jsme snili oba, ale stejně i přes naše neúspěchy ve škole jsme občas nějakou písničku nahráli), ale rodiče jí vždycky říkali ať jde na medicínu. Chtěli aby tam šel i Frankie, ale ten se rozhodl pro život, který bude zaměřen na hudbu a hlavně na to, že se nemusí vázat na jedno povolání. Hrozně rádi jsme všichni tři zpívali a vymýšlely songy. Frankie hrál na kytaru, já zpíval a Margarett hrála na bicí. Občas jsme nechali zpívat Margarett a já si ji vystřídal za bubny. Vlastně skoro všechny tyto nástroje jsme přestěhovali z domu Frankieho rodiny. Frankie se rozhodl jejich velký dům prodat. To nám taky nějaký ty peníze vydělalo a tak jsme se rozhodli, že se zítra zajdeme podívat do nějakého obchodu s podlahami a tapetami. Když se Margarett vrátila ze školy tak ze sebe dokázala vyloudit jen malý nepatrný úsměv, ale pro nás to znamenalo hodně. Kdo by taky chtěl aby se po tom incidentu usmívala. Frankie to nesl trošku líp než jeho sestra, ale stejně byl taky ještě zdrcený. Už jsem mu mohl říct, že vím jak se cítí, že jsem přesně tohle zažil asi před rokem. Margarett si šla dělat úkoly a já s Frankiem jsme se objímali a plakali. Když měla Margarett úkoly hotové tak jsem s Frankiem usoudil, že všichni tři půjdeme společně na procházku. Takhle to chodilo každý den. My s Frankiem jsme chodili do školy stejně jako Margarett, po škole jsme jí pomáhali s úkoly a pak jsme šli na nějakou poznávací tůru - většinou jen do lesa. Zdálo se nám to dost vhodný, protože jsme Margarett pomáhali i s přírodopisem a takhle jsme jí všechno mohli říkat a dělat před ní chytré. Margarett se naučila kde jsme se seznámili nebo jak ta celá cesta domů vypadá. Rok a půl uběhl od smrti rodičů Frankieho a Margarett. Oba se z toho jakš takš dostali. Za ten rok a něco jsme s Frankiem dostali povolení o svěření Margarett do naší péče. Naučili jsme se ji brát jako naši dceru a zároveň jako sestru. Přišli jsme do školy. Všichni se na nás s Frankiem dívali jako kdybysme se něčím provinili. Zavolal si nás ředitel. Dostali jsme s Frankiem strach, ale vzali jsme to celkem statečně a šli do jeho kanceláře. "Dobrý den pane řediteli Attkinsone" pozdravili jsme s Frankiem. "Dobrý den pánové, posaďte se" řekl ředitel. Pane Gerard Way se posadí na tuto židli a pan Frank Iero se posadí na tu druhou židli. Ředitel byl hrozný puntičkář. Když jsme poprvé vešli do jeho kanceláře asi v prváku aby nás s Frankiem uvítal na škole, měl všechno ve svém kabinetu poskládané. Každé zrnko prachu bylo na svém místě a teď když jsme vstoupili měl všechno zase stejně jako před pár lety. "Chtěl jsem s vámi probrat vaše studijní výsledky, vaše výsledné hodnoty se hroutí čím dál tím níž, už jsme vám poslali poštou naše upozornění o vyloučení,ale vy jste neodpovídali", "nerad vám to oznamuji, ale jste vyloučeni z našeho gymnázia" řekl. Frankie měl zase slzy v očích a já na Attkinsona čuměl jako vyvrhlej vorvaň. "Cc-cože?, ale jestli to nevíte tak my se stěhujeme. Oboum nám umřeli rodiče a staráme se o sestru Frankieho...ehm teda Franka" dostal jsem ze sebe. Ředitel nás vyhodil z kanceláře ať si jdeme postěžovat jinam a nevykládáme mu tu samé výmysly!! "Nemáme chuť se učit? tak nemůžeme chodit na gympl" takhle to řekl a s těmi slovy zabouchl svoje dveře od kanceláře. Horší bylo, že nás učení zajímalo, celkem...bez učení si nemůžeme vydělávat a hlavně jsme chtěli jít Margarett příkladem Asi netuší jaký je to, když vám i vašemu klukovi umřou rodiče a vy se staráte o svoji sestru. Margarett bylo letos 16. Když se dozvěděla, že nás vyhodili málem z toho byla na prášky. "Jak si něco takového vůbec můžou dovolit" nahlas zařvala přes celej náš baráček. “Asi půjdu do té vaší podělané školy a ještě Attkinsona uvidí co je to žít takhle“ prohlásila. Ani jeden z nás netušil co to do Margarett vjelo. “Ale hlavně nikoho nevraždi sestro“zakřičel Frank než stihla odejít a vynadat ve dvě ráno řediteli. Ale souhlasili jsme s ní. Ředitel si neuvědomuje jaký je vychovávat puberťačku a ještě k tomu bez rodičů. Když Margarett ráno odešla celá rozespalá do školy tak jsem ještě spal. Ale probudilo mě Frankieho tiché plakání. Vstal jsem. Frankie seděl v koupelně a brečel. Přišel jsem k němu a zeptal se ho co se mu stalo. "Už takhle nemůžu dál. Všichni mi tu umírají před očima. Máma, táta...všichni kterých si vážím. Doufám, že se to tak opravdu neřídí. Vy dva jste mí poslední důležití lidé v mém životě a nevydržel bych to tu bez vás a vaší podpory" řekl mi Frankie. Objal jsem ho. Cítil jsem jak teplo jeho těla sálá na moji hruď. Dal jsem mu pusu na čelo a řekl jsem mu "Frankie, ať se stane cokoliv, vždycky tu pro tebe budu. Neboj už nám nikdo tu naši rodinku nezničí. Žijeme si tak jak si žijeme a už nikomu nedovolím aby nám to zničil. OK? Frankie já tě miluju a nepřestanu tě milovat. Jsem tu pro tebe a budu tu ještě hodně dlouho. I dlouho po naší smrti budeme spolu. Jen ty, já a Margarett.". "Já tě taky miluju a nikomu nedovolím aby mi vás vzal." řekl Frankie.Přišla Margarett a dívala se na mě a Frankieho. My jsme si jí nevšimli. Ještě jednou jsem ho obejmul. Udělali jsme s Margarett úkoly a za chvíli už jsme stáli vedle naší břízy, u které jsme se prvně poznali. Políbili jsme se s Frankiem a všichni tři jsme se pevně obejmuli. Ruku v ruce jsme vyšli vstříc našemu osudu.

 

 

Náhledy fotografií ze složky Frerard

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

THANKS

(evičkáá, 21. 2. 2011 11:39)

děkuju x) teď mám rozepsaný další nový a některý už mám ani dopsaný tak si je budeš moc brzo přečíst xP

Pěkhně..piš dáá

(K.co.C, 15. 8. 2009 10:41)

mno celkem drný,,se mi tho líbilo..napiš ještě něco...she mi to líbhí to čhíst

Dobré fakt

(Debbie, 1. 8. 2009 17:57)

Evšó fakt se ti to mocinky povedlo ze začátku se to zdalo jako uplna blbost a byla jsem zvědavá jestli se ti to povede a teď říkám klobouk dolů moc se ti to podařilo dopsat :-)

ÚČEL xD

(evičkáá, 11. 7. 2009 20:14)

Jojo byl to účel.má to být ftipné ale taky aby tam byly nějaký chvilky který budou smutný ale trošku ironie xD..dÍky Baruuuuuu a taky díky Tome.....a příště prosím bez té přezdívkouvé přezdívky xD :-)

Vynucená kritika? :-D

(Barča =), 11. 7. 2009 20:07)

Píšeš dobře, ale faktem zůstává, že jsem se u těch "dojemných" scén také usmívala. Tak nevím, jestli to bylo účel... :-D
Děj je fajn, chvílemi trochec uspěchané, ale některé pasáže jsou moc dobré, jen tak dál :-)

asdsdf

(ycgthsfgnh, 11. 7. 2009 19:52)

hm

NiCe

(................, 11. 7. 2009 19:43)

tak jako segra fakt NiCe...je to uzasny...

Juj

(evičkáá, 11. 7. 2009 10:41)

J díky moc Kubi..sem tvým dlužníke. mocz si toho pro mě udělal xD dííííky

ydffvxy

(ydxcfdv, 10. 7. 2009 15:32)

uzasny

Dííkec fšem

(evičkáá, 10. 7. 2009 13:14)

díky mocz...sem se s tím dělala celý 2 dny...ale fakt mocz díky :)

Dobre Eviii!!!

(zuzaa xD, 9. 7. 2009 21:50)

Jako xD pribeh dost dobrej.Kdybych byla gay tak bych nad tim brecela dojemnosti ale ted brecim smichy:)

Jsi tříída!!

(Miskáá, 9. 7. 2009 21:25)

Evi je to good...Hezky si to dopsala, tohle by mně asi nenapadlo:-)